FALUBA ZOLTÁN, MAĎARSKO
MÉHÉSZET R. 1963, Č.1, STR. 5
Tabulka 1. Poměr přijatých larev
Máme málo informací o chovu matek u malovčelařů. Ještě méně zkušeností je známo z velkovčelařských provozů. Při plánování chovu matek a výdajů s tím spojených nám informace o chovu matek musí být známy. Na včelnici pro chov matek při Výzkumném ústavu drobnochovu v Leányfalu jsme získali do roku 1960 spolehlivé údaje o chovu matek až po jejich přidání do oplodňáčků. Do teď to byla poměrně lehká práce, protože matky anebo matečníky byly pohromadě v několika chovných včelstvech. Nesledovali jsme však přehledně osud matek po přidání do oplodňáčků. Chyběli nám údaje o počtu matek, které se ztratili, o počtu oplodněných matek, kolik jich bylo třeba odstranit a konečně kolik se jich dalo prodat, nebo použít. V roce 1961 jsme zavedli „kontrolní listy“ na evidenci osudu matek po jejich přidání do oplodňáčků. Je to malý kus papíru, na který jsme zaznamenávali číslo série a plemenné včelstvo, den líhnutí matky a přidání do oplodňáčku. Kontrolní lístek dáváme po přidání matky pod stříšku oplodňáčku. Na lístku pak zaznamenáváme, co se s matkou stalo: kdy začala klást, kdy se ztratila a kdy jsme ji prodali. Kontrolní listy pak sbíráme podle sérií. Údaje následně zpracováváme na základě těchto záznamů. V Leányfalu jsme v roce 1961 vychoval asi 600 matek a v roce 1962 asi 1100 matek. Větší část matek byla prodána a menší část jsme použili pro vlastní potřebu. V roce 1961 jsme prodali 445 matek a v roce 1962 977. Jakou cestou prochází plemenný materiál, s jakými ztrátami musíme počítat při jednotlivých úkonech a jak velké nám vzniknu celkové ztráty? Předkládám výsledky jednotlivých úkonů tak, že z každého roku uvádím vždy výsledek nejlepší a nejslabší série. Roční průměr a konečně sečtený výsledek obou let. Tam kde mi informace chybí z roku 1961, uvádím pouze čísla z roku 1962.
Přijetí plemenného materiálu: Plemenný materiál přidáváme chovným včelstvům, která jsme si k tomuto účelu připravili. Jedno chovné včelstvo dostává najednou 42 larev (výjimečně méně, více nikdy.) Z části přidaných larev začnou včely chovat matky, okolo larvy začnou stavět matečníky. Hovoříme, že chovné včelstvo „přijalo“ část přidaných larev. Počet přijatých larev se pohybuje od 0 do 100 %. Málokdy přijme chovné včelstvo všechny larvy, zřídka kdy se stane, že počet matek je stejný jako počet larev vložených do příslušné série. (Jednou se mi podařilo, že chovné včelstvo přijalo všech 42 larev a vylíhlo se též 42 matek.) Častěji se stává, že včelstvo nepřijme vůbec nic. Příčinou neúspěchu jsou tyto: Příprava chovného včelstva, nálada včel, snůškové poměry, stav larev (můžou se poškodit při manipulaci.) Počet přijatých larev je velmi závislý na způsobu přípravy chovného včelstva. Včelstva bez matky přijímají lépe než včelstva s matkou.
(V roce 1962 byl slabší výsledek proto, že jsme většinou pracovali s chovnými včelstvy s matkou, v roce 1961 byla všem chovným včelstvům matka odebrána.)
Nejlepší výsledek obou let je 84 % přijetí, nejslabší je 15 %. Tento nejslabší výsledek byl při chovu s matkou. Nejslabší výsledek při chovu bez matky byl 47 %. Je samozřejmé, že se vyskytla včelstva s o moc horším výsledkem, nebo včelstva, která nepřijala nic. Průměr obou let byl 44 %. V chovných včelstvech za přítomnosti matky, můžeme počítat s průměrem přijetí ze 35 %. Výsledek přijetí není podstatně ovlivněn ročním obdobím. Pěkné výsledky jsme měli i v srpnu a v září.
Zpravidla jsme výsledek přijetí kontrolovali po 24 hodinách. Proti tomuto postupu lze namítnout, že vyrušování může přijetí nepříznivě ovlivnit. Tento způsob je však hospodárnější. V případě nepřijetí, po odstranění chyby, můžeme ihned vložit sérii novou. Chovná včelstva tak nezůstanou nevyužita mnoho dní.
Školkování matečníků. Účelem tohoto opatření je ochrana matečníků před matkou, která by se vylíhla jako první. Nejčastěji se školkuje den, dva dny před líhnutím. My školkujeme podle možnosti hodně brzy, a to ze dvou důvodů. Zaškolkovaným matečníkům hrozí méně nebezpečí než matečníkům volným, nemusíme se bát, že včely některé matečníky vykoušou. Za druhé do uvolněných chovných včelstev můžeme vložit další sérii. Zaškolkované matečníky vložíme do jiných silných včelstev mezi plásty se zavíčkovaným plodem. Tam mají vyvíjející se matky dobré tepelné prostředí.
Málokdy je počet školkovaných matečníků totožný s počtem přijatých larev. I tady musíme počítat se ztrátami. Ty mohou nastat tím, že včely přestanou některé larvy krmit, tu a tam se oddělí larva od krmné kašičky (protáhnuté matečníky), včely matečníky vykoušou, některé zruší v období stádia kukly. Malé a pokroucené matečníky musíme odstranit sami.
Tabulka 2. Poměr mezi školkovanými matečníky a přijatými larvami.
Ve dvouletém průměru se snížil počet školkovaných matečníků oproti počtu přijatých larev o 10 %. Byli i takové série, kde toto snížení dělalo 42 %.
Líhnutí matek. Den před předpokládaným líhnutím zkontrolujeme zaškolkované matečníky. Následující den opakujeme kontrolu třikrát denně (ráno v poledne a večer.) Kontrola je důležitá hlavně pokud jsme do klícek nedali žádnou potravu. Počet vylíhnutých matek je zpravidla menší než počet školkovaných matečníků, protože z některých matečníků se matky nevylíhnou. Důvodem může být zachlazení, poškození v důsledku otřesu, zvláštní příčinou může být poškození zavíječem voskovým. V průběhu dvou sledovaných let, nevylíhlo se asi 10 % matek ze zaškolkovaných matečníků. Nejhorší výsledek byl v 15 sérii v roce 1962 a to líhnutí pouze ze 70 %.
Tabulka 3. Poměr mezi vylíhlými matkami a školkovanými matečníky.
Přidávání matek do oplodňáčků. I při tomto úkonu je počet matek menší než počet vylíhnutých matek. Ztráty můžou nastat z různých příčin. Časté jsou případy úhynu, pokud jsme do klícky nedali med. Čím déle necháme matky v klíckách, tím větší je riziko úhynu hladem. Stává se i to, že vylíhlá matka zaleze zpět do matečníku, vykouše v boku díru, kterou prostrčí hlavu, následně ji nemůže vyndat a uhyne. Proto je třeba matečníky po vylíhnut co nejdříve odstranit. Jako zajímavost uvádím, že jednu matku v klícce usmrtil pavouk.
Tabulka 4. poměr mezi vylíhlými matkami a matkami danými do oplodňáčků.
V nejlepší sérii ze 100 vylíhlých matek se jich do oplodňáčků přidalo 97, v nejhorší sérii jen 81. V ročním průměru byla ztráta ze 100 vylíhlých matek 8, které se mohli přidat do oplodňáčků.
Matky přidané do oplodňáčků se musí ještě spářit. Tato část chovu matek je spojena s největšími výdaji. Na plnění oplodňáčků jsou potřeba včely a potrava. Právě proto není bezvýznamné, v jakém poměru se stanou kladení schopné do oplodňáčků přidané neoplozené matky.
Do začátku kladení nás můžou postihnout ztráty z různých příčin. Za nejdůležitější považuji: Včely nevypustí matku z klícky (velká vrstva medocukrového těsta v otvoru pro zátku, nevhodné umístění klícky), matka se ztratí při orientačních a snubních proletech, včely matku zavřou do klubka, zabijí ji, nebo zmrzačí, je pro včely nevhodná, matka se nerozklade a je třeba ji odstranit. Velké ztráty mohou vzniknout též nesprávnou přípravou oplodňáčků, respektive nevhodnou potravou, (řídká, nebo velmi suchá), brzké vynesení
oplodňáčků ze sklepa, vykradení apod.
Tabulka 5. Poměr mezi počtem matek daných do oplodňáčků a počtem matek, které se rozkladly.
Nejlepší výsledek jsme měli z první série, kde ze 100 matek začalo klást 85 matek vajíčka. Mohli bychom si myslet, že dobrý výsledek musíme přičíst tomu, že k oplozování došlo v první polovině června. Proti tomu hovoří skutečnost, že se nám podařil velmi dobrý výsledek páření i v podstatně pozdějším čase. Z 11 a 12 série matek, které se vylíhly 6.září jsme získali 84 % kladoucích matek. V nejhorší zářijové sérii jsme dosáhli 58 %. V ročním průměru se z každých 100 matek přidaných do oplodňáčků rozkladlo 72.
I mezi rozkladenými matkami se můžou vyskytnout ztráty. V první řadě z důvodu nutného brakování (třídění). Likvidujeme všechny malé matky a ty, které mají nějakou chybu. Časté jsou případy, kdy matka nemá nohu, nebo má vykloubené, nebo potrhané křídlo. Stává se také, že má matka promáčklý zadeček, nejčastěji od klovnutí ptákem. Častokrát zavřou včely matku do klubka a tahají ji sem a tam. Na takových matkách jsou potom vidět zranění po boji. I kdyby se včely s matkou časem spřátelili, přesto matku utratíme, nebo je přechodně použijeme na vlastní včelnici. Na kontrolní lístek přijde poznámka „Nedoporučujeme prodej“!
Čím déle zůstávají matky v oplodňáčcích tím větší jsou ztráty. Proto je složité obhospodařovat včelnici určenou k chovu matek a je to spojeno s velkými výdaji.
Tabulka 6. Ztráty matek, které začaly klást.
Průměrně jsme každý rok ztratili z různých důvodů 10 % rozkladených matek. Nejhorší výsledky jsme neměli v 6. sérii, ale v 15. Z této série jsme zužitkovali jen 40 % kladoucích matek. Do výkazu jsem tuto sérii neuvedl, protože mimořádně vysoké ztráty byly způsobeny tím, že matky zůstaly v oplodňáčcích přes dva měsíce, abychom vyhověli přání zákazníka. Toto dlouhé období bylo na podzim.
Znalost údajů dvouletého pozorování chovu matek je dobá nejen pro plánování, ale i k porovnání, zda se nám podařilo práci zlepšit a dosáhnout lepších výsledků. Nedostatek údajů z roku 1961, rozdílnost způsobu chovu (příprava chovných včelstev) bohužel neumožňuje kvalitní porovnání.
Když porovnáme výsledky dvou let tak, že chceme zjistit pomět mezi zužitkovanými matkami a přijatými larvami, případně poměr mezi zužitkovanými a vylíhlými matkami zjistíme toto:
Tabulka 7. Poměr zužitkování mezi přijatými matečníky a vylíhlými matkami.
Výsledky z roku 1962 jsou lepší o několik procent než v předchozím roce. Je to zřejmě výsledek lepších zkušeností, lepší práce. Je jasné, že výsledky se dají ještě víc zlepšit.
Podle dosavadních zkušeností je možné z larev přijatých chovnými včelstvy počítat asi 50 % vylíhlých matek a z vylíhlých matek se asi 60 % rozklade a dá zužitkovat. Z hlediska potřeby snížení výrobních nákladů je třeba především snížit ty ztráty, které postihují matky po jejich přidání do oplodňáčků.
Čím později nastávají ztráty matek, tím větší jsou ztráty na práci a na výdajích.
Přeložil L. Švancer a Dan Stauch